Životopisná data Emila Röslera

  1. Vlčí Hora ER se narodil dne 31.12. 1874 ve Vlčí Hoře, domě č.p.70. Zde odkaz na matriku.  Bydlel spolu s rodiči v domě č.p.12. ER pocházel ze skromných poměrů: otec byl punčochář a obchodník,  matka pomáhala otci  a starala se o domácnost. Byl jedináček a velký vliv na jeho formování měl úzký vztah s matkou, která často zastupovala cestujícího otce, a příroda, jíž byl dům obklopen. Bezstarostné dětství zastínilo  v 5 letech neštěstí s nůžkami, při kterém přišel o zrak na pravém oku. Jeho nesmírná píle a zvídavost jej přivedly k nadprůměrným výkonům, takže od svých 10 let mohl studovat  na gymnáziu v dolnolužické Sorau.
  2.  

  3. Sorau, dnes polský Žarow (cca 10-13 let)
  4. Nový Bor (cca 13-14 let). Ještě před nástupem do učení prožil vlivnou etapu ve svém životě, a sice když pobýval pravděpodobně v letech 1887-8 na sklářské škole v Novém Boru. Zde se naučil zobrazování předmětů, projektování a užívání barev. Předpokládá se, že zde se také rozhodl pro svou další  stavebně-uměleckou  činnost.
  5. Bunzlau in Schlesien, dnes polský Bolesławiec.  Od 1889 do 1891 je v učení u zednického a tesařského mistra Bergmanna v Boleslavci (tenkrát Bunzlau in Schlesien).  Vzdělání probíhalo střídavě: v letním pololetí praktické, zdenické práce a v zimním období technické práce v kanceláři. Během těchto učednických let onemocněl dlouhodobě a těžce jeho otec. Rodina se dostala do finančních problémů a museli prodat dům č.p.12. Místo aby čekal pomoc od rodičů, musel si sám financovat své živobytí a pokud možno ještě přispět rodičům. Současně se rozplynul jeho sen navštěvovat stavební školu. Jejich nový dům dodnes stojí a nese č.p.22. ER se svým vřelým vztahem k české domovině sem do r. 1945 jezdíval nejprve za svou matkou a později švagrovou  Annou, rozenou Gutheimovou.
  6. Drážďany – Aby mohl jít dál za svým cílem, pracuje a studuje po  práci ve svém malém volnu. V  lednu 1892 složil  ve Slezském Boleslavci zednické zkoušky.
  7. Budapešť (17-18 let). Kvůli nízkým příjmům opouští práci v kanceláři a pracuje opět jako zedník nejprve v Drážďanech, a později  jako nádenní zedník a řemeslník putuje z Drážďan přes Vídeň do Budapešti, zde se podílel na stavbě maďarského Parlamentu. Z Budapešti vedla jeho cesta zpět přes Vídeň do Brna, východními Čechami podél Krkonoš  do Liberce, dále do Žitavy, Görlitzu, Berlína, Magdeburgu, Hannoveru a konečně opět do Drážďan, aby zde  od 24.7.1893 opětovně pracoval jako zedník na různých stavbách.
  8. Rumburk – V období od ledna 1894 do srpna 1895 (20 let), pracuje jako kreslič u architekta Korbera v Rumburku. Zde mohl  kromě dalšího zdokonalování se  být nablízku nemocnému otci. Ten však umírá 3.2.1894 ve věku teprve 42 let. V  této době se v Rumburku seznámil se svou pozdější ženou, Rosou Gutheimovou.  Obrázek (RBK 1) (RBK 2)
  9. Drážďany – V roce 1895 se opět vrací do Drážďan, které pro jeho rozvoj díky četnosti a rozmanitosti staveb od různých architektů vytvářely ideální podmínky. V této době vznikají i jeho první skici a neodvratně nastává dráha architekta. Po svatbě v Rumburku 1896 žila rodina v Drážďaněch. V letech 1897,8,9 a 1900 se mu narodili 3 dcery a jeden syn. I když v mládí přišel o jedno oko a vyučil se pouze zedníkem, pilně rozvíjel svůj talent a bez jakýchkoli dalších škol, jako úplný samouk   se vypracoval v žádaného  architekta. Od roku 1900 byla v Drážďanech krize a ER musel za prací daleko od domova ( Freiburg) . Ve snaze najít si práci blíž rodině začíná v roce 1902 pracovat  v Plavně. Tento rok  se mu narodilo se v Rumburku poslední dítě, pozdější architekt Siegfried. To byl také impuls pro přestěhování se z Drážďan do Plavna. Z města Plavno byl nejprve zklamaný. Podle jeho zápisků špatný dojem na něho udělaly nedlážděné špinavé ulice a nekulturní obyvatelstvo. Nadšený byl naopak krajinou Plavenska.  Nevím přesně, ale do roku 1904 byl i s manželkou přestěhovaný. Obr. (ŽIV 1)
  10. Plavno v období do I. světové války – Při svých začátcích v Plavě hledal společenské kontakty, které nalézal zejména  mezi umělci. Byl členem hudebního spolku „Richard Wagner“, hojně navštěvoval dějepisné a badatelské spolky.  V roce 1907 spoluzakládal Spolek „Vogtlandských umělců a spisovatelů“ a přes velkou vytíženost si našel čas i k  vědecké činnosti. Od roku 1912  spoluvydával  měsíčník Vogtlandských umělců pro domovské umění, literaturu a vědu s názvem „Vogtland a jeho okolí“,který byl sice  z důvodu  začínající války pozastaven, ale i tak byl znalci po stránce umělecké i redakční označen za nejhodnotnější vlastivědný časopis v Německu. I když přesídlením do Plavna  opustil svůj rodný kraj, je pln optimismu: Plavno má nakročeno k velkoměstu a stavebnictví zde  vzkvétá. V roce 1904 zakládá svou vlastní architektonickou kanceláře ve svém bytě. V únoru 1911 -po předchozím úspěchu na stavbě Hanzovního domu v roce 1910-  vyhrává zakázku na stavbu Tietzova obchodního domu. Stěhuje se do nové kanceláře na  Poštovní náměstí 8.  ??HYprvní vyhrává zakázku a pak se stěhuje. Při vyhloubení zeminy pro stavbu Tietzova obchodního domu, které vedlo  až 12,5m hluboko našel více jak 400  milionů let staré zkameněliny zvířat z doby, kdy zde bylo moře. Ty v něm probudily jeho velký zájem o geologii a mineralogii. Z jeho iniciativy byly na univerzitě 3.věku pořádány geologické kurzy a nakonec bylo v Plavně založeno „Geologické sdružení“. Sledujíc tento zájem podnikal ve svém volném čase – také se svou rodinou – četné výlety a cesty do geologicky zajímavých oblastí.  V roce 1932 měl ve již své sbírce uspořádáno více než 5000 exemplářů různých minerálů. Předválečné období bylo vrcholem jeho tvorby. V obou obytných domech na Poštovním náměstí 8 (kancelář) a ve Forststrasse 1 (byt+šéfova kancelář) se spojila proražením protipožární stěny obě pronajatá 3. poschodí. V době plánování a provádění stavby Tietzova obchodního domu  pracovalo  v jeho kanceláři, která se nacházela velice výhodně bezprostředně vedle stavby, asi až šest stavebních techniků, stavbyvedoucích a technických pracovíků. V Titzově obchodním domě se pořádaly prodejní výstavy a umělci zde – v duchu architekta Emila Röslera – vystavovali s postranním úmyslem, že „umění zde má být také pro ty, kteří by na něj měli čas jen mezi dvěma nákupy“. Několik set obrázků zde totiž mohlo být nejen vystaveno, ale i zakoupeno.
  11. Plavno – Meziválečné období: Rok 1918 byl pro něho obzvlášť tragický, v červenci mu zemřela ve Vlčí Hoře matka a v říjnu přišel o svůj domov Rakousko-Uhersko. K českému občanství se nehlásil a zpočátku zůstával bez státní příslušnosti. Teprve roku 1921 si nechal registrovat československou státní příslušnost, v roce 1937 pak německou. V poválečné, zbídačené Vídni, roku 1919  organizoval „Pomoc vídeňským dětem“ a pro přibližně 1400 tamních dětí vydobyl zotavující pobyt v Sasku. V roce 1920 sám potom přiváží 135 dětí ubytovaných v Plavně vlakovým transportem zpátky do Vídně. Meziválečné období bylo poznamenáno také krizí, díky níž ER přichází o větší část svého naspořeného majetku, oproti předválečné době byla stavební činnost spíše skromnější, tím ubylo spolupracovníků a ER byl vystaven větší zátěži. Kolem roku 1926 kupuje pozemek o rozloze cca 4500 metrů  se dvěma zahradními domky. Na této zahradě aktivně odpočíval o letních víkendech: Zde  také  studoval často ve večerních hodinách za pomoci petrolejové lampy a zapálené fajfky vědeckou a stavebně-uměleckou literaturu, psal poznámky k plánovaným přednáškám různých  spolků nebo dělal do práce náčrty ke svým stavením plánům.  Vlastnictví zahrady a její pravidelné užívání přirozeně omezovalo doposud velmi četné cesty a toulky, tím pádem ale také skici, mineralogii a ostatní oblasti zájmu. Přibližně od roku 1932 si jako kompenzaci ztracených aktivit  našel novou vášeň: zkoumání předků a domácí české historie. Od roku 1933 každoročně při vánočních rodinných oslavách dětem věnoval vlastnoručně zhotovený svazek rodinné historie s kopiemi fotek a starých dokumentů opředený komentáři. Badatelská činnost sloužila jako také jako záminka pro to, aby mohl při svém nedostatku volného času pobývat ve svém rodném kraji. Své předky sepsal až do 16. století! Tato činnost mu vydržela až do konce druhé světové války. Pak byla nežádoucí,  takže se o to víc věnuje opět skicám  Vogtlandska a Duryňska. Vnuk vzpomíná, jak ho k objektům kreslení vozil na  sajdkáru. Nakreslil stovky skic, bohužel se neví, kde jsou originály. V období mezi válkami vznikají mj. i dvě  stavby v našem regionu: děčínská Brettschneiderova vila a rumburské Cafe Henke.
  12. Plavno –  II.světová válka  a poválečné období. V období totální války budoval kryty a technickou podporu. Stavění nových budov v této době úplně zaniklo. V poválečném období se podílel odstranění následků amerického bombardování Plavna. Např. i na opravě Titzova OD, po válce spotřební družstvo Jednota. Do konce života byl velmi činný, zemřel  8.prosince 1954 v Plavně, krátce před dovršením  80.roku život a zanechal na mnoha místech trvalé svědectví svého stavebního umění.