Od záchrany objektu k obnovování jednotlivých provozů

V srpnu 2009 proběhla dražba objektu. Bylo to v době celosvětové ekonomické krize a my žádali o úvěr na někdejší vyhlášenou restauraci. Pohostinství bylo však tou dobou mimořádně neperspektivní obor, a tak přibližně po měsíci přišla banka se zamítavým verdiktem. Následovala druhá banka a další měsíc marného čekání. Do konce tříměsíční lhůty zbývalo posledních 14 dní a hrozilo nejen, že objekt nezískáme, ale přijdeme i o slouženou dražební jistotu. Svým rychlým přístupem nás však zachránila Poštovní spořitelna a v neposlední řadě i soukromé půjčky od přátel, kterým jsme dodnes vděční, byť je tady pro jejich vlastní zájem nechci jmenovat.

Po zaplacení objektu došlo k jeho převzetí. To bylo v listopadu 2009. Ještě v témže roce probíhají zabezpečovací práce, které přerůstají v drobné opravy a rekonstrukci. Největším problémem byla srážková voda. Ta protékala skrze poškozené střechy až do nejnižších pater. Nic nepomohly přetékající hrnce rozeseté po celém objektu ještě z dob bývalého majitele. Poškození střech bylo způsobeno často drobnými krádežemi střešní krytiny, a tak bylo nutné i zabezpečení proti cizímu vniknutí. Zatékající voda byla příčinou i opadávající omítky. A kdyby jen omítky… Někdy kolem převzetí si pamatuji, jak na hlavní rumburskou třídu spadl několik desítek kilogramů vážící kus korunní římsy. Spolu se zabezpečovacími pracemi probíhaly i vyklízecí práce. Byly odvezeny desítky kontejnerů mnohdy i zajímavého „bordelu“. Vyklizením sklepů se zprůchodnily odtokové cesty, jejichž ucpání zadržovalo vodu odčerpávanou čerpadlem několik týdnů. Desítky pytlů holubího trusu použito jako hnojivo.

Po zabezpečovacích a vyklízecích pracích začala od roku 2010 rekonstrukce. Hlavní příčina devastace objektu byly poškozené střechy a těmi bylo nutné začít! Na krov a následně jeho pokrytí dvou finančně nejnáročnějších výměn, a sice stanové střechy u někdejší Café Henke a sedlové střechy někdejší Clignonovy vinárny, nám významnou měrou v letech 2010, 2011, 2012 a 2017 přispělo Ministerstvo kultury.

V roce 2014 se v objektu č.p.4 povedlo dodavatelsky – největší objem prací zde provedla firma S + K Rumburský stavební servis, spol. s .r.o. – zprovoznit první dva byty a vysněný obchůdek, svým názvem „Polotovary“ odkazující ke své tradici. Na tomto místě nutno podotknout, že prostor i sortiment je nyní mnohem větší než bývalé Polotovary, a název tak může být i poněkud zavádějící:-).

První roky byly těžké a provoz ve ztrátě. Vytrvalost snažení však přinesla své ovoce. V roce 2017 byla s přispěním Ústeckého kraje obnovena historická fasáda objektu někdejší Clignonovy vinárny, jejíž sdílení neušlo Christině Clignon, pravnučce zakladatele! V roce 2019 jste se nám už, Vážení zákazníci, do obchodu nevešli a také poptávaný sortiment nebylo kam dát. Došlo proto k významnému rozšíření provozovny o zbylou část někdejšího sálu – velikostně cca o 60m2. Následující roky se provozu přizpůsobily i výrobní a nově zřízené skladovací prostory.

Povzbuzeni krásou obnovené historické fasády někdejší Clignonovy vinárny, na kterou se v šibeničním termínu vrhli pánové kolem Pavla Machače a jejíž zdobné prvky mistrně opravil, popř. dle starých předloh nově vymodeloval pan Libor Krpata, jsme plánovali obnovení fasády také na Café Henke. Její bohaté zdobení však bývalo dotvářené okny a před námi tak byla další nákladná investice. Na ní nám v letech 2020 a 2021 významně přispělo opět Ministerstvo kultury. Tím jsme mohli začít s výměnou nefunkčních a památkově neadekvátních hliníkových oken z dob socialismu za okna z masívu s bohatým zdobením. Předlohou nám byly staré fotografie, podle nichž pan truhlář Jaroslav Hruška v tandemu s Kájou Kovářem a jeho smyslem pro detail zhotovil zdařilé repliky, však posuďte sami:

Samozřejmě bylo provedeno mnohem více prací, jakými byly např. obnovy stropů, rozvody vody, energií odpadů apod., ale tomu věnujeme samostatný oddíl „Rekonstrukce“, popř. „Aktuálně“, který informuje o právě probíhajících pracích.

Souběžně s rekonstrukcí se snažíme zdokumentovat i historii komplexu. Pro mnoho pamětníků přinášejících své svědectví se jedná i o historii rodinnou, protože se zde odehrávala jejich svatební hostina. Na začátku stál také článek o otevření Café Henke v roce 1925. Ten nám tehdy od paní Kláry Mágrové zprostředkovala paní Radka Soukalová. Článek odhalil architekta a zejména díky internetu nastartoval cestu k dalším nitkám historie. O velký kus dopředu jsme se posunuli díky Michaelu Rundovi ze sokolovského muzea. Ten nás odkázal na plavenské muzeum a následně jsme se tak mohli spojit i s vnukem architekta Röslera.

V cestě za poznáním jsem měl štěstí poznat mnoho zajímavých lidí. Snažím se je zapsat do samostatného oddílu „Spolupracující osoby“. Jestli jsem tu už ale zmínil cestu k informacím o architektovi Emilu Röslerovi, rád bych uvedl i velký zdroj informací o kavárníkovi Franzi Henkeovi. Byla to Ona – Ester Sadivová! Vedle dobových fotografií budovy, objevila i dlouho hledanou fotografii s prezidentem Ludvíkem Svobodou. Upozornila nás i na nový přírůstek do muzea – dortovou krabici Café Henke. V neposlední řadě nás upozornila i na ředitele oblastního archívu Jana Němce, pro nějž je Franz Henke zajímavý i jako předseda rumburského autoklubu. Získali jsme tak nejen fotografie našeho kavárníka a jeho manželky, ale i další dimenze Henkeho osobnosti.

Na závěr zmíním ještě manžele Kláru a Filipa Mágrovy, kteří spolu s Ester Sadivovou a mnoho dalšími dobrými lidičkami stáli za organizací několika prohlídek Café Henke pro širokou veřejnost. Ty probíhaly už od roku 2010. Uvrtali mě i k přednáškám o budově a jejím architektovi a stáli i za návštěvou objektu architektem Davidem Vávrou a režisérem Radovanem Lipusem z pořadu Šumná města. Článek o této návštěvě opatřený vtipným nadpisem „Venuší opět zavoněla lahodná káva“ najdeme v archívu Rumburských novin. No ten geniální vtip spočíval hlavně v tom, že tu kávu mu do kavárny někdo přinesl. Byla to Klára Mágrová? Poradenská činnost Filipa Mágra urychlila v roce 2014 otevření Polotovarů a nyní by se díky němu mohla projektem v MAS Český sever o trochu dříve zprovoznit i druhá část budovy někdejší cukrárny. Po dvouletém úsilí vznikly v roce 2022 naučné internetové stránky pro školy a širokou veřejnost, kam Klára Mágrová osobnost Emila Röslera přidala, viz www.sluknovskozaskolou.cz.