Charakteristika staveb

Čas a místo

Z životopisu (přeloženo pod názvem Dědeček architekt) se dovídáme, že jako architekt už pracoval u architekta Diestela v Drážďanech. Ten ho zaměstnával do roku 1900. Jelikož byl činný do konce svého života a zemřel koncem roku 1954, máme zde více jak půl století tvorby. Ukazuje se, že navrhl asi 150–200 staveb. Stávající seznamy nejsou úplné a dohledat musíme především drážďanské začátky. Drtivou většinu jeho staveb pak najdeme v Plavně a jeho okolí, kde působil od roku 1902. Tím okolím je i Ašský výběžek! Ojediněle se naskytnou zakázky daleko od domova, např. italský Turín, bosenská Banja Luca nebo rumunský Segešvár.

Odraz doby v Röslerových stavbách

S rozmachem průmyslové velkovýroby je spojen rozkvět továren, obchodních domů i bank. Velkou skupinu tvoří vily, jejichž majiteli byli opět továrníci, ředitelé továren a bank, ale i bytové domy, nejednou financované továrníky pro jejich zaměstnance. Bytové domy obecně bývaly často spojeny s nějakým tím obchůdkem. Přelom století lze považovat i za vrcholné období kaváren, tehdejších kulturních center. S kavárnami a restauracemi bývaly spojeny i počátky kin. Vždyť první filmovou projekci, označovanou za počátek kinematografie, provedli bratři Lumiérové koncem roku 1895 právě v pařížském Grand Café. Stravovací zařízení bývala spojena i s ubytováním. Konec první světové války se odrazil v Röslerově tvorbě výstavbou levných domků pro navrátilce. Rozpad R-U znamenal i výstavbu krematorií, neboť tento druh pohřbívání byl do té doby zde zakázaný. Zatímco meziválečné období – navzdory nepříznivému hospodářskému vývoji v Německu, který vyústil v hyperinflaci v roce 1923 – navazuje na předválečný vývoj. Druhá světová válka, která znamená opět stagnaci ve stavebnictví, avšak v jejím závěru bylo Plavno natolik rozbombardováno, že poválečný vývoj až do Röslerovy smrti byl nesen jen ve znamení jeho oprav. Vedle staveb spjatých s rozvojem průmyslu nezapomeňme na jeho hasičské zbrojnice, sály, garáže, školy, kolonádu, strážní věž. Navrhoval i radnice, úřední a administrativní budovy.

Znaky Röslerových staveb

Programově se Rösler snaží, aby jeho stavba ladila s okolním prostředím. S ním však nesplývá, nýbrž mu – a to často na exponovaných místech – dominuje. Důležitým znakem jeho staveb je bohatě zdobená fasáda využívající klasicistních motivů: pilastry zakončené lotosovou hlavicí, která v různých obměnách nebo alespoň v příbuzných tvarech prostupuje celou budovou včetně interiéru, který architekt obvykle sám navrhoval, a to včetně např. židlí a výmalby, čímž dosáhl pozoruhodné jednoty celku. Sloupy v interiéru pak pomáhají členit větší plochy, které bývají prosvětlené vitrážemi nebo alespoň světlíkem. Zejména u honosných vil bývají stěny, schody a zábradlí z dřevěného masívu s četnými uměleckořemeslnými prvky.
Z dalších znaků jmenujme: zdobenou hlavní (korunní) římsu, arkýře, oblouková okna v přízemí nebo starověký motiv spirály (tzv. voluty). Antikou a exotickým prostředím bývají inspirovány i figurální motivy odkazující na uživatele budovy. I když zdobné prvky odkazují na starověkou architekturu, díky novým stavebním formám (např. využití železobetonu) a některým technickým vymoženostem (např. užitím výtahů) byly Röslerovy budovy v době svého vzniku považovány za velmi moderní. Přestože Rösler odsuzuje tehdejší módní výstřelky, poznamenané zejména japonskou architekturou, bývají dnes jeho stavby zařazovány do art deca, který byl do 60. let předešlého století nazýván modernismem.

Galerie ústředního motivu – „lotos“ a tvary příbuzné