Střed Plavna

(Procházka první)

Hned jak vystoupíme z vlaku, čeká nás asi 5km procházka po Nádražní ulici (Bahnhofstraße). Pro množství Röslerových staveb by se ale klidně mohla jmenovat třídou Emila Röslera. Nenechme se zmást jinými názvy ulic v uvedených adresách, to pouze ukazuje na Röslerovu zálibu v rohových domech rozprostřených na páteřní ulici Plavna a mnoha jejích odbočkách. Ostatně rumburské Café Henke je také jedním z takových rohových domů. Nádražní ulice v Plavně vede na Poštovní náměstí (Postplatz). Zde měl po dlouhá léta Rösler byt propojený s kanceláří sousedící asi s nejslavnější jeho stavbou: s Tietzovým obchodním domem. Tedy i Postplatz by se výmluvně mohl jmenovat náměstím Emila Röslera, podobně jako celé město Emil-Rösler-Stadtem. Však pojďme a posuďte sami:

Po stopách ER středem Plavna

1. Obchod Hermana Tietze, na Albertplatz 15, 1912, adaptace provozovny?, zbouráno

Dům na Albertplatz 15 se poprvé objevil v roce 1904. Hermann Tietz zde ale má obchod až v roce 1912 a minimálně do roku 1922 (následující adresář je z r. 1925). Tedy v období bezprostředně po smrti Julia Tietze, který ještě stačil zahájit přestavbu obchodního domu na nedalekém Poštovním náměstí 5-6, navrženou a vedenou Emilem Röslerem. Byl-li zde Hermanna Tietz až od roku 1912, pak s velkou pravděpodobností Röslerovy návrhy souvisely pouze s adaptací provozovny a nejednalo se o stavbu celé budovy. Následující léta je Hermann Tietz uváděn na adrese obchodního domu v Postplatz 5-6, viz níže. ((Příbuzenské vztahy?? Bratři HT i JT zemřeli před 1.s.v. Hrob v Berlíně motivy šneků a stříšek.))

Albertplatz se náměstí jmenovalo do r. 1937, pak se přejmenovalo na Platz der SA. Konec války tuto část Plavna mimořádně zničil, zůstal jediný dům, bohužel ne od Röslera.  Po válce se náměstí přejmenovalo na Platz der Roten Armee a dnes se opět jmenuje Albertplatz. Od roku 1985 je zde památník s bronzovou sochou nahého muže s názvem „Osvobozený člověk“ („Der befreite Mensch“) jako upomínka na zničené Plavno.

2. Obchod Richarda Poetzsche v Karlstraße 2, 1928-9, adaptace provozovny?, zboruráno

Jméno Poetzsch jsem v adresářích Plavna našel jen jedou. Jakýsi Richard Poetzsch měl obchod s kávou (Kaffeehandlung) na Karlstraße 2, v rohovém domu k Bahnhofstraße.  Poetzsch provozoval  i  sousedící velkopražírnu kávy  (Kaffee-Großrösterei) na Bahnhofstraße 55. Oba objekty byly ve vlastnictví Scheibnerových dědiců.

Adresa domu na Karlstraße 2 se uvádí již na konci 19.století. Poetzschův obchod je poprvé zmíněn v adresáři z roku 1929 (1928 chybí). Není-li Poetzsch uveden jako vlastník domu, lze se domnívat, že se jednalo pouze o adaptaci prodejny. Poslední předválečný adresář z roku 1942 na adrese ještě Poetzschův obchod uvádí. V poválečných adresářích jsem už nenašel ani jméno Poetzsch, ani dům na Karlstraße 2. Dnes by tedy měl být na adrese jiný dům.

3. Fotograf  W. Anton, Karlstraße 6    

Jedna z mnoha adres fotografa W. Antona, jemuž Rösler navrhoval přestavbu provozovny. W. Anton je zde veden jen krátce, jeho zdejší pobyt odráží adresáře z let 1933 a 1934.  Ostatní místa realizace Röslerova návrhu se jeví jako pravděpodobnější, viz zde zastávka č. 6.

4.  Společnost říšských kinosálů s kinem, vestavba Bahnhofstraße 47,  1919?

V dávno postaveném domě na Bahnhofstraße 47 začala Společnost říšských kinosálů (Reichshallen-Lichtspiel-Gesellschaft, Lichtspieltheater) sídlit od roku 1911. Od roku 1919 se v adresářích pod hlavičkou Reichshallen vedle kina, prodejny a půjčovny filmů objevuje ještě kavárna, která je v následujícím adresáři rozšířena o vinárnu (Weindiele). Podobně jako u vestavby v kině Luna (viz níže) by i tato vestavba mohla být onou vestavbou uvedenou v pramenech Röslerových staveb. 

V dalším adresáři z roku 1925 společnost Reichshallen chybí a v následujících adresářích se pak už objevuje jen jako Restaurace (Rest.). Svou roli v tom mohl sehrát sousední dům na Bahnhofstraße 50, který právě v období 1922/1925 mění název i majitele a je také spojen s filmem, viz Hutznstube.

Po II. sv.v. je v domě č. 47 stále restaurace. Nevím, zda dnes stojí.

5. Restaurace Hutznstube Plauen, Bahnhofstraße 50, 1925, pravděpodobně novostavba, zbořeno

Podle Röslerových plánů byla na tomto místě přestavena, anebo pravděpodobně spíš postavena jediná nalezená stavba s podobným typem „kaskádovitých oken“, jaké jsou i na Café Henke. Spolu s Brettschneiderovou vilou, která „kaskádovitost“* uplatňuje u dveřních otvorů v interiéru, tvoří trojlístek Röslerových staveb s podobnými  motivy, který přinesl rok 1925.

V minulosti zde stávala restaurace U Rotha (Roths Restaurant ), postavená už v roce 1860. V roce 1885 byla přejmenována na Hopfenblüthe a tento název jí vydržel až do roku 1925.  Adresář z roku 1925 oproti předchozímu adresáři (ovšem až z roku 1922) doprovází  také nové osazenstvo domu: stavební mistr (Baumeister) W. Neumann, Vogtländische Film- und Gaststätten Gesellschaft mbh., Hutzenstub, Künstlerhaus Simplicissimus.  

Lze spekulovat, že navázali na činnost Společnosti říšských kinosálů, která od roku 1925 již přestala být    na sousední adrese uváděna, viz Bahnhofstraße 47.

Stavební mistr a architekt Willi Neumann, vlastník společnosti Vereinigte Filmtheater Betriebe, bydlel na Bahnhofstraße 21. Od roku roku 1913 spravoval kino Luna (zkratka Lu-Li odvozena od Luna-Lichttheater) na Bahnhofstraße 23. Kino LuLi je také uváděno mezi Röslerovými stavbami. Kolem roku 1925 je jeho společnost vlastníkem domu na Bahnhofstraße 50 (Hutznstube). Později zřejmě provozoval i kino Tivoli.

Konec války budovu Hutznstub silně poničil, od roku 1958 zde stojí jiná budova.

(P3)
z knihy Franka Weiße Plauen auf historischen Postkarten
Video von Lars Gruber und Lars Buchmann

*Jednoduchá „kaskádovitá okna“ najdeme v Rumburku i v ulici Na Výsluní 418/5 od dosud nezjištěného autora, podle čísla popisného však také z období kolem roku 1925.

6. Fotoatelier Anton ?adaptace vnitřních prostor Windmühlenstraße 2 1932 (pravděpodobná Röslerova adaptace obchodu)

Jediný Anton v adresáři a rovnou fotograf! Tak snad to bude on. Zatímco se příjmení Anton do roku 1930 v adresáři ani neobjeví, od roku 1930 je spojen hned s několika adresami, viz níže.

Provozovny:

Windmühlenstraße 4 (1930+), Windmühlenstraße 2 (1932-1942+)

Neundorferstraße 26 (1930-1934+), Neundorferstraße 36 (1936-1941)

Weberstraße 2 (von Klostermarkt bis Schustergasse) (1932-42+)

Starý strop z domu Weberstraße 2, dle odkazu vlastnila rodina Vaase, která je v adresářích (tedy později) vedena pod Weberstraße 1) se objevil v budově na Straßberger Strasse 17. Na Straßberger Strasse 17 je původní zednářská lože (máme nevyjasněný Röslerův vztah k zednářům). V blízkosti se nachází muzeum, které by mohlo také pomoci.

Byty

Schillerstraße 55 (1930-32), Karlstraße 6 (1933-1934), Karlstraße 37 (1936-1942)

Ulice nám známé, v těchto místech Rösler stavěl. Všechny domy ale stály dávno před tím, než se Anton začal v roce 1930 v plavenských adresářích objevovat. Jednalo se tedy pravděpodobně o adaptaci obchodu. Ovšem kterého?

Pravděpodobný se zdá obchod na Windmühlenstraße 2. Ten vychází  k dalším Röslerovým stavbám časově i prostorově nejblíž domu cukráře Rahmiga na Windmühlenstraße 1. Anton v roce 1930 provozoval původní Colditzův Photohaus na Windmühlenstraße 4 a zde se mohl s Röslerem seznámit.  Krátce po dostavbě předpokládaného Rahmigova domu na Windmühlenstraße 1 (1926-1927) se mezi lety 1931-32 fotograf Anton stěhuje do vedlejšího domu. Dispozice užívání byly přízemí a 1.patro, tak jak to před ním využívala banka.

Mohla by to být ale kterákoli další adresa a budou muset pomoci záznamy v archívech. Neodpustím si ale ještě jeden tip: Karlstraße 37. V (P1 a P6) se sice píše o provozovně a byt na Karlstraße 37 do provozoven není zahrnut, avšak Anton zde obývá přízemí i 1.patrro, viz Karlstraße 37.

Jinak zajímavá je i vzdálenost mezi někdejší Weberstraße 2 (vedla od Klostermarktu k Schustergasse), kde měl Anton dle adresářů z let 1932-42 svou provozovnu a dlouholetou hračkárnou Agartzových na Oberer Steinweg 1a, viz čtvrtá procházka Plavnem. Podezřelá se může zdát i vzdálenost mezi Antonovým bytem v Schillerstraße 55, kde fotograf  Anton bydlel v letech 1930-32 a Wieprechtstraße 39, kde krátce bydlel  1929 Röslerův syn Siegfried. V ulici Wieprechtstraße Emil Rösler také stavěl, ale kde taky nestavěl?

7. Cukrárna Rahmig,  Windmühlenstraße 1, 1926-7 ?? přestavba, zbořeno

Několik indicií vede k Maxu Rahmigovi. Max Rahmig byl pekař, a to byla v adresáři nejbližší profese pro majitele cukrárny. Ostatně i rumburské Café Henke vlastnil pekař Franz Henke. Další indicií je původní adresa na Postplatz 7, přičemž Röslerova kancelář byla na Postplatz 8. Zde je Max Rahmig -Bäckermeister uváděn do roku 1925. Adresář 1926 chybí a od roku 1927 je již na nové adrese v Windmühlednstraße 1. Rohový dům ulic Bahnhofstraße a Windmühlednstraße.   A místo Windmühlednstraße 1 je třetí indicií.  Od roku 1930 v domu č.4 a v adresáři z roku 1932 v domu na Windmühlenstraße 2 zde má totiž firmu fotograf Anton,  s velkou pravděpodobností další Röslerův zákazník. Obě adresy však existovaly před Röslerovým příchodem do Plavna, takže zůstává otázkou, zda se jedná o nové stavby, nebo jen přestavbu. Vzhledem ke stejným dispozicím bytu a provozovny se domnívám, že byly předchozí prostory drogerie uzpůsobeny na cukrárnu.

Nějací Rahmigovi bydleli i na adrese Am Eichhäuschen 13, tedy v těsném sousedství dalšího Röslerova domu pro Waltera Spitznera na Am Eichhäuschen 14. Souvislost je možná i s Rudolfem Rahmigem, který provozoval před první světovou válkou  v nedalekém Oelsnitz hospodu.

Po druhé světové válce již dům nestojí, takže dnes by na adrese měl stát jiný dům. Řada domů se ale rekonstruovala do předválečné podoby a dnes jsou pod číslem Windmühlenstraße 1 dva domy: 1a a 1b. Pekař Rahmig po válce bydlí v Schloßstraße 26.

8.      Fotograf  W. Anton    málopravděpodob. přestavba       Obchod         Windmühlenstrtaße 4

Na této adrese měl provozovnu fotograf W. Anton, Röslerův zákazník. Vyhodnotil jsem jako méně pravděpodobné místo přestavby, viz zastávka č. 6.

9. Fojtská úvěrová banka,  rohový komplex Bahnhofstraße 38/40 – Krausenstraße 1, přestavba? 1907-1925? dům stále stojí – dnes přestavěno na byty

Zde – v již dávno postaveném domě – začíná v roce 1905 Zemědělská a hypotéční banka, která se v roce 1907 se stěhuje do Syrastraße 39, domu cukráře Trömla, a následně pak pro ni Rösler staví rohovou budovu Hansovního domu v Rädelstraße 2, otevřenou v roce 1910.  

Mezi rokem 1907 a až minimálně rokem 1922 dům na Bahnhofstraße 38 užívá Fojtská úvěrová banka (Vogtländische Creditanstalt). Zpočátku zde není sama, ale už v roce 1914 využívá celý dům. Po I. světové válce, jak uvádí adresář z roku 1919, obývá banka i v sousední budovu č. 40.  Do roku 1922 se táž banka rozrůstá o sousední, nově postavenou budovu, která tvoří s dosavadními budovami jeden rohový komplex Bahnhofstraße 38 a 40 a Krausenstraße 1.

10. Komerční a privátní banka, týž rohový komplex Bahnhofstraße 38/40 – Krausenstraße 1, přestavba, 1922-1927?

V dalších letech je zde uváděna jen Komerční a privátní banka. Oba názvy se ale nikdy v adresářích nepotkaly souběžně, takže se domnívám, že spolu s odchodem ředitele Witschase, který se stává ředitelem Landesbank Westsachsen, mohlo dojít mezi lety 1922-25 i ke změně názvu, a to možná z důvodu podobnosti se  Všeobecnou německou úvěrovou bankou (Allgemeine Deutsche Credit- Anstalt), respektive jeho místní pobočkou s názvem Fojtská banka (Vogtländische Bank), viz níže Postplatz 2.

Před rokem 1927 se spolu s novými uživateli a jiným členěním mění pravděpodobně i stavební dispozice (zvýšení o 1 patro?, které už po bombardování nebylo obnoveno) a oba objekty jsou v adresářích již uváděny pod jednou adresou 38/40.

V roce 1947 už v adresáři nenajdeme ani Komerční a privátní banku a objekt na Bahnhofstraße 38/40 je veden jako pobočka Sächsische Landeskreditbank. Adresář z roku 1950 již neuvádí ani tento dům, pravděpodobně byl ale rekonstruován. V objektu na Krausenstraße 1 je i v roce 1950 stále banka.

 Emil Rösler navrhoval pro celou řadu bank. Většinou se ale jednalo o přestavby. Dle (P1) se k Plavnu vážou 4 banky. Výňatek z (P1) s doplněním pravděpodobného místa:

1.      Zemědělská a hypotéční banka (Grund- und Hypotheken Bank in Plauen) – nová stavba na Rädelstraße 2, 1910.

2.      Fojtská banka (Vogtländische Bank) pobočka Všeobecné německá úvěrové banky (Allgemeine Deutsche Credit- Anstalt)  Vogtländische Bank, Postplatz 2, přestavba 1903??

3.      Fojtská úvěrová banka (Vogtländische Credit- Anstalt), Bahnhofstraße 38/40  přestavba 1910??

4.      Komerční a privátní banka (Commerz- und Privatbank) Bahnhofstraße 38/40 přestavba 1922-7??

Pro přehlednost uvedu tabulku s údaji z adresáře:

4 banky s jejich pobočkami a ještě k tomu se střídají v jednom objektu, o podobnosti a zdvojenosti názvů nemluvě,  uff. Ale když víme, že Bahnhofstraße 38/40 tvoří s Krausenstraße 1 jeden komplex a že prameny k Röslerovým stavbám uvádí Hypotéční banku jako novostavbu, čímž padá Syrastraße 39, banka na Postplatz 2 už nám nijak život nekomplikuje a máme víceméně jasno. Předpokládanou práci Emila Röslera jsem vyznačil žlutě, ale je to jen hypotéza, kterou bude nutné doplnit nebo vyvrátit dalším šetřením. 

Zvýraznil jsem i nově postavenou budovu v Krausenstraße 1. Tu Rösler nenavrhl a těžko říct, zda na nové budově prováděl Rösler nějaké úpravy. Nicméně fasádní prvky ho nejen mně silně připomínají. Fasáda celého komplexu, tedy všech 3 budov, má jednotný ráz, ke kterému mohlo dojít nejpravděpodobněji už při stavbě nové budovy   v roce 1922, anebo 1926/27 při spojení budov 38/40. V pramenech k Röslerovým stavbám jsou všechny plavenské banky mimo Hansovního domu uváděny jen jako přestavba. Týkala se ale přestavba fasády?

Když jsme byli se švagrem Ondrou na obhlídce Röslerových staveb v Plavně poprvé, tak přes předsevzetí ubránit se vidět v každém baráku Röslera, jsme museli právě zde – tedy pár metrů po vystoupení z vlaku – poprvé zastavit. To jsme ještě o spojitosti budovy s Röslerem nevěděli. Příznačná však byla odpověď kolemjdoucího domorodce. Na otázku, kdo je architektem této budovy, nám místní Plaveňan odpověděl: „Nevím, ale takovýchto budov je tu plno!“ a poukázal i na Hansovní dům, ke kterému jsme měli nasměrováno.

11. Kino Luli, Luna-Lichtspiele-Diele, Kaffeehaus, Bahnhofstraße 23, 1912

Domnívám se, že zkratka Lu-Li je odvozena od Luna-Lichttheater?.) Kino vzniklo již v existujícím domě na Bahnhofstraße 23 roku 1912. Každopádně v adresáři z roku 1942 najdeme  pod  jmény      oba názvy spojené s Bahnhofstraße 23, zatímco pod adresami zde najdeme pouze Lu-Li. Vlastníkem byl stavební mistr a architekt Willy Neumann, stejně jako sousedního domu na Bahnhofstraße 21, kde byla vedle Fojtské společnosti filmových hvězd (Vogtländische Stern-Film Gesellschaft) i kavárna W. Hempela Luna (Luna-Café-Konditorei) uvedena v adresáři poprvé v roce 1922. V roce 1925 je zde kavárna Wien-Berlin (Conditorei und Café Wien-Berlin), která v následujícím adresáři z roku 1927 již chybí.

Z toho usuzuji, že k přestavbě kina na Bahnhofstraße 23 mohlo dojít v roce 1912 a k uvedné vestavbě kavárny v (P1) mezi v lety 1920-1922, a sice na adrese Bahnhofstraße 21, viz níže. V poválečném adresáři z roku 1950 je Lu-Li vedeno pod oběma objekty č. 21 i 23, které by dodnes měly stát.

12. Luna, vestavba kavárny, Bahnhofstraße 21, 1921-22

Kavárna W. Hempela Luna (Luna-Café-Konditorei) na Bahnhofstraße 21 je poprvé uvedena v adresáři  v roce 1922. V roce 1925 se kavárna jmenuje Wien-Berlin (Conditorei und Café Wien-Berlin). V následujícím adresáři z roku 1927 již chybí. Budova tvořila jeden komplex s č. 23, viz Kino Luna. V poválečném adresáři z roku 1950 je Lu-Li vedeno pod oběma objekty č. 21 i 23, které by dodnes měly stát.

13.Hanzovní dům (Hansa-Haus), Grund und Hypothekenbank v  Rädelstraße 2, nová stavba  1910

V pramenech (P1) a (P6) se objevuje dvakrát: jednak jako Hansovní dům mezi obchody, jednak jako Hypotéční banka.

Zemědělská a hypotéční banka do nové budovy na Rädelstraße 2 s vchodem z Bahnhofstraße přesídlila v roce 1910 a byla zde ještě v posledním válečném adresáři z roku 1942. Ředitel Schimek i telefonní číslo zůstalo shodné s předešlými adresami.

Po 2.sv.válce jsem Zemědělskou a hypotéční banku nenašel. V Rädelstraße 2 svou činnost provozovala   Sächsische Landeskreditbank, jejíž další pobočky byly dále na Postplatz 2, Weststraße 2, Schlachthof a Bahnhofstraße 38-40 (zde v roce 1942 Komerzbank, viz výše). Ještě v roce 1950 zde stále bydlí Schimkovi.

Rohová budova zaujímá v Röslerově tvorbě významné místo a stojí dodnes!     

14. Obchodní dům Julius Tietz, Plauen, Postplatz 5/6 1914

Julius Tietz vlastnil na Poštovním náměstí v Plavně nejprve dům č. 5. Zde provozoval obchodní dům od roku 1897, v roce 1902 přibírá i sousední dům a už v roce 1903 je adresa Tietzova obchodního domu (s přídomkem největšího obchodního domu Fojtska) uváděn s adresou Postplatz 5/7. Dům č. 7 ale nevlastnil a pod domem č. 7 jsem v adresáři nenašel ani provozovnu spjatou s jeho jménem. Postupně Tietzovi získávají v centru Plavna i další domy, a to na Bahnhofstraße 2 a Forststraße 5,7 a 9. Na rohu Poštovního náměstí (Postplatz)  a Forststraße se schyluje k něčemu velkému.

Soutěž o stavbu Tietzova obchodního domu byla vypsána v roce 1910. Ještě než se stavba rozjela, adresář z roku 1911 hlásí nového majitele sousedních domů na Postplatz 8 a Forststraße 1. Je jím právě ovdovělá manželka po Juliu Tietzovi. Adresa na Postplatz 8 se stává od toho roku novou a zároveň poslední Röslerovou kanceláří. Rösler obývá i Tietzův sousední dům na Forststraße 1 a probouráním stěny spojuje oba prostory, viz blíže Dědeček architekt, TOD, Röslerovy kanceláře.

Spolu s Hansovním domem tvoří Titzův obchodí dům vrchol Röslerovy tvorby před první světovou válkou. Když vynecháme komplexy sídlišť, je pravděpodobně jeho největší stavbou. Hluboké výkopové práce probudily v Röslerovi i jeho lásku k mineralogii a paleontologii, podrobně viz Životopis. Konec II. světové války obchodní dům silně poškodil, jeho opravou byl pověřen opět Emil Rösler.

Teprve nedávno byl prázdný a chátrající objekt s největší investicí svého druhu v okrese, a to v hodnotě téměř 48 milionů Euro, opět vzkříšen a při zachování jeho památkové hodnoty přestavěn na okresní úřad.

Obchodní dům Tietz a skupina umělců v něm

Ve druhém patře obchodního domu Tietz v Plauen vystavovali členové skupiny „Freie Vereinigung Vogtländischer Künstler“ (Volné spojení vogtlandských umělců). Emil Rösler byl členem této skupiny, jež přesahovala hranice města a představovala pro další spolek „Kunstverein Plauen“ (Umělecký spolek Plavna, založený 1897) „konkurenci i doplnění“. Umělci obou skupin – včetně Emila Röslera – prezentovali svou práci i společně, např. na vánočních výstavách.

Není bez zajímavosti, že spolek „Kunstverein Plauen“ je dodnes činný, má sídlo nedaleko Röslerovy kanceláře a ve vedení nedávno byla i malířka Susanne Söllner, vzdálená příbuzná malíře Paula Söllnera, který také vystavoval své obrazy v Tietzově obchodním domě a Emil Rösler mu ve Fröbersgrünu stavěl vilu.

V duchu architekta Emila Röslera, vystavovali s postranním úmyslem, že „umění zde má být také pro ty, kteří by na něj měli čas jen mezi dvěma nákupy“. Několik set obrázků zde totiž mohlo být nejen vystaveno, ale i zakoupeno.

V obchodním vystavovali:

Malíři: Enders (Weischlitz),Guldbrandsen (Selb),Graef (München),Grimm (Untersachsenberg),Hofmann (Stollberg),Pamel (München),Paschold (Gera),Söllner (Fröbersgrün),Undeutsch (Reichenbach),Marie Wilfert (Cheb),Wilhelm (Greiz),Winslöw (Plauen), Zeller (Plauen)

Sochaři: Wilfert (Cheb),Kretzschmar (Dresden)

Video von Lars Gruber und Lars Buchmann

15-16 Kancelář a byt na Postplatz 8 a Forststraße 1

Po vyhrané soutěži o Tietzův obchodní dům se stěhuje z nedaleké Blücherstraße 11 na Postplatz 8, které sousedí s místem zakázky. Stává se i vlastníkem bytu navazujícího domu na Forststraße 1 a  proražením protipožární stěny v 3. patře oba prostory spojuje, viz životopis Dědeček architekt.

Nároží Poštovního náměstí (Postplatz)  a Forststraße je tak místem nejen jeho megastavby, ale i posledního bytu a kanceláře, kde žil a tvořil od roku 1911 až do své smrti v roce 1954. S ostatními adresami se seznámíme na 3. procházce Plavnem.

Po válce zde pracuje i se svým prvorozeným synem, architektem Otwinem Röslerem, kterému podle všeho válka zničila dům na Reichststraße 22, kde bydlel, viz zde. Dále zde po válce s nimi bydlí masérka Teresie Gutheimová, sestra Röslerovy manželky, která se před odsunem starala o Röslerův dům na Vlčí Hoře. Zbylé dvě sestry – Anna a Frieda –  bydlí za rohem někdejšího Otwinova bytu – v Karl Straße 39, viz zde.

17. Allgemeine Deutsche Credit- Anstalt, Postplatz 2, přestavba 1921-2?, dodnes stojí

Všeobecná německá úvěrová banka (Allgemeine Deutsche Credit- Anstalt), jejíž plavenská pobočka nesla název Fojtská banka (Vogtländische Bank) se mezi lety 1902/1903 stěhuje z Klosterstraße 13 na Postplatz 2, kde ji najdeme ještě během II. světové války. Po válce se mění název, ale bankovní činnost pokračuje.

Jinou pobočku stejného názvu jsem v Plavně v období Röslerovy působnosti nenašel, a proto se domnívám, že s velkou pravděpodobností se jednalo právě o tuto budovu na Postplatz 2. Z adresáře vedle stěhování (1902-3) vyčteme ještě jednu změnu na budově. Dle adresáře z roku 1922 přibylo na budově druhé patro. Na těchto stavebních úpravách se mohl právě náš architekt podílet. Budova stojí dodnes.

Dlouholetým ředitelem této banky byl Louis Unglaub. Ten sice není mezi zákazníky v pramenech zmíněn, ale je více než podezřelý! Do roku 1927 totiž bydlel na adrese Hohe Straße 12, v domě, který je v pramenech označován za začátek Röslerovy architektonické činnosti v Plavně. Ale to není všechno, Unglaub se pak stěhuje do svého domu v Ranke Straße 9 na Zadeře, kde nejen že vznikla celá řada Röslerových staveb, ale jeho dům stojí hned vedle domu s nápadně röslerovskými motivy, viz Rankestraße 7 na třetí procházce.

Pozor, je třeba dbát na možnou záměnu s bankou Vogtländische Creditanstalt, viz výše Dům na Bahnhofstraße 38/40, kterou nacházíme v adresářích do roku 1922 a pro kterou Rösler také navrhoval.

18. Byt Otwina Röslera Reichsstraße 22                zbořeno

Od roku 1932 pravděpodobně do konce války zde – v dávno postaveném domě – bydlí prvorozený syn Emila Röslera – Otwin. Dům válku nepřečkal, a zřejmě proto najdeme po válce Otwina opět v domě rodičů na Forststraße 1.

19. Poválečný byt sester Gutheimových Karlstraße 39

V sousedním domě na Karlstraße 39 našly po válce domov dvě sestry Röslerovy manželky, Rumburačky Anna a Frieda Gutheimovy. Další sestra, Theresia Gutheimová, bydlela spolu s Röslerovými na Forststraße 1.

20. Fotoatelier Anton Karlstraße 37 1937…?

Dle pramenů pracoval Emil Rösler na provozovně fotografa Antona. Jak jsme zmiňovali na zastávce č. 5, jedna z možností realizace by mohla být adresa Karlstraße 37.

Zde W. Anton bydlel od roku 1936. I když by to měla být adresa bytu, později využívá  Anton – podobně jako u své provozovny na Windmühlenstraße 2 – jak přízemí, tak i 1. patro, , srovnej zde – zastávka č. 5.  Kdo to tu navrhoval? Po válce v Plavně Antona nenajdeme, avšak dům válku přečkal.

21. Byt Otwina Röslera 1930 Bärenstraße 4

Na adrese Bärenstraße 4 najdeme prvorozeného syna Emila Röslera v roce 1930. Otwin zde – v již dávno postaveném domě – bydlel jen krátce, takže v době změny názvu ulice v roce 1933 na Martin-Mutschmann-Straße už žil na Reichsstraße 22, viz zde zastávka č. 15. Podrobně všechny adresy Siegfrieda a Otwina viz 3.procházka Plavnem. Po válce se ulici vrátil název na Bärenstraße a dům by měl stát dodnes.

22. Plavenský dvůr – vnitřní prostory (Plauener Hof, Innenräume) Melanchthonstraße 5/7, 1903-7? 

Hotel Plauener Hof v domě č. 7 Ferdinanda a Maxe Härtela byl pravděpodobně navržen architektem Oscarem Usbeckem. Dům se v adresáři poprvé objevuje v roce 1903. V roce 1907 se hotel rozšiřuje o nový dům č. 5 a provozovatelem se stává Julius Tippmann, který už vlastnil Café Central v nedaleké Neundorferstraße 4, viz zde procházka č. 3.

Restaurace zde byla do roku 1937, poté nemocnice i porodnice, poslední dítě se zde narodilo v roce 1998. Kolem roku 2019 měl být silně poškozený objekt opět obnoven.

V sousedním domě na Melanchthonstraße 8, domu stavebního mistra Eckardta, žil v letech 1902 a 1903 Theodor Jansen, pro kterého Rösler stavěl dva domy na Hohestraße 12  a 12a, poprvé zmíněné v adresáři z roku 1904. Jestli se ale Rösler s Jansenem seznamují v Melanchthonstraße a Jansen už v roce 1904 bydlí v novém, pak by šla Röslerova práce předpokládat spíše se vznikem hotelu v roce 1903 než s jeho rozšířením v roce 1907. Tolik napovídají adresáře, ale vše mohlo být i jinak 😊.

23. Nemocenská pojišťovna, Klösterlein 2, 1904, návrh

Röslerův návrh nemocenské pojišťovny (Ortskrankenkasse Plauen) byl oceněn  I. místem. V pramenech (P1 a P6) ho však najdeme pouze mezi úspěchy v soutěžích. Jako místo stavby se jeví pravděpodobná adresa Klösterlein 2. Autorem zdejší stavby je však dle internetu Carl Brandt, jehož realizace návrhu probíhala v letech 1903/4, případně se v jeho duchu o rozšíření uplatnil návrh Horsta Oehlera v roce 1911, viz Seznam kulturních památek.

Instituci jsem v plavenském adresáři našel už v roce 1887 na Verwaltung Altmarkt 1. Následovaly adresy v roce 1891 Herrenstraße 1, od roku  1900 Verwaltung Seminarstraße 4. To ale ještě Rösler v Plavně nebyl.

Nás bude tedy zajímat rok 1904 a poslední změna adresy – do nově postaveného rohového domu na Klösterlein 2. Na této adrese pod stejným jménem je zanesena ještě v posledním válečném adresáři v roce 1942 a po válce dle adresářů z roku 1947 a 1950 pravděpodobně činnost pokračovala jen se změnou názvu (Sozialversicherungskasse).

Je to další rohová budova, bohatá na štuky a okenní rámy. I když architektem je někdo jiný, některé Röslerovy prvky se mohly natolik líbit, že se mohly stát součástí budovy. Vždyť přeci za návrh získal I. místo. Podíváme se tam.

24.     Fotograf  W. Anton    málopravděpodob. přestavba                Neundorferstraße 36

Zde měl svou provozovnu mezi lety 1936-1941 fotograf Anton., viz zastávka č. 6. Budova válku přežila, ale dnes číslo 36 na mapě chybí. Mohlo ale dojít ke spojení budov, protože v řadě domů není žádná proluka.

25.     Fotograf  W. Anton    málopravděpodob. přestavba                Neundorferstraße 26

Zde měl svou provozovnu mezi lety 1930-34 fotograf Anton, viz zastávka č. 6.

26.     Fotograf  W. Anton    málopravděpodob. přestavba                 Weberstraße 2 – někde u Klostermarktu???

Weberstraße kdysi vedla z Klášterního náměstí (Klostermarkt) do Schustergasse. Röslerův zákazník, fotograf Anton zde měl svou provozovnu dle adresářů minimálně mezi lety 1932-1942, ale pravděpodobně až do konce druhé světové války. Ostatní provozovny a byty W. Antona srovnej u zastávky č. 6.

((Weberstraße – vedla z Klostermarktu do Schustergasse

Schustergasse – vedla z Herrenstraße do Klosterstraße (dnes Rathausstraße nebo Oberer Steinweg)

HY: Klosterstraße = Weberstraße 2, obě ale existovaly souběžně, takže  možná zanikla))

27. Obchod (Geschäftshaus) Ernst Umbreit, Unterer Steinweg 12,  přestavba 1908-33

Umbreitův obchod galenterie a koženého zboží je zanesen v adresáři už v roce 1884 (1882 a 1883 chybí). To bylo ještě na adrese Neustadtplatz 12.

V roce 1890 se jeho obchod s galanterií, luxusním zbožím a dekorativními předměty objevuje na adrese Unterer Steinweg 12. Mohlo to být i o rok dříve (adresář z roku 1889 chybí). Zde jeho firmu spravují potomci ještě v roce 1950.

Prameny (P1) a (P6) uvádí, že se jednalo o přestavbu v období 1908-1933. Změny dispozic objektu nebo změnu sortimentu, které by mohly vést k architektovi Röslerovi, jsem nezaznamenal. Domy s čísly 8-12 existují v bloku.