Spolupracují

Ministerstvo kultury ČR je naším největším dárcem, z “Havarijního programu” byla v roce 2010 spolufinancována rekonstrukce krovu stanové střechy a v roce 2011 její pokrytí drážkovou Cu-krytinou. Na stavbu se z MKČR osobně přijela podívat paní Ing. Alena Belzová, s kterou spolupracujeme už od roku 2010. Na dalším programu Ministerstva kultury “Podpora obnovy kulturních památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností” se podílelo  Město Rumburk. 

Poděkování za dosavadní spolupráci patří rumburským historikům  paní Mgr. Kláře Mágrové z Římskokatolické farnosti v Rumburku, jejíž dobový článek zaslaný nám prostřednictvím paní Bc.Radky Soukalové dal jméno architekta a rozpoutal hledání dalších staveb a souvislostí vedoucích de facto k těmto stránkám. Paní Mágrová se též zasadila o návštěvu budovy architektem Davidem Vávrou a režisérem Radovanem Lipusem z televizního cyklu Šumná města a spolu s dalšími zrealizovala prohlídku budovy pro širokou veřejnost. Těší nás spolupráce s rumburským Muzeem, jmenovitě paní Bc. Ester Sadivovou. A přestože jsem ještě nezpracoval všechny její podněty, např. ze života kavárníka Franze Henkeho, data a odkazy, která mi poskytla, daly těmto stránkám další rozměr. Z lidí zabývající se historií Rumburka, nadšeně spolupracujících v poskytování údajů jmenujme pana Jaroslava Hockého, pro zajímavost uvádím, že bydlí Bezručově ulici (kde se narodil architekt  Siegfried Rösler). Na závěr tohoto odstavce dovolte uvést paní Marii Zibnerovovou, kronikářku města Rumburk, která byla tak laskava a podělila se i o osobní zážitky z období, kdy ještě fungovala Clignonova vinárna.

Pátrání po dalších Röslerových stavbách brzy odhalilo Brettschneiderovu vilu v Děčíně. Komentáře k této vile mě navedly na ředitele sokolovského muzea Ing. Michaela Runda a paní Mgr. Alenu Sellnerovou, z Národního památkového ústavu,  spoluautorku Slavných vil Ústeckého kraje. Díky panu Ing. Michaelu Rundovi jsme již v prvním roce pátrání měli pěkný soubor Röslerových staveb z okolí Ašského výběžku a v letošním roce se  jeho spoluprací s muzeem v Plavně povedl dokonce kardinální úlovek:  fotka samotného architekta! Paní Mgr. Alena Sellnerová od samého počátku ochotně nabízela spolupráci, dokonce jsme měli možnost se osobně setkat  v Café Henke a na jiných muzejních akcích v Rumburku. Bohužel jiné otázky spolupráci zatím odsunuly, takže doufejme, že jejích znalostí využijeme v nejbližší době.

Spolupráce s informačními centry začala v bavorském Hofu, a to po kontaktování jeho pracovnice Martiny Martin, jejíž zásluhou jsme se mohli spojit i s vnukem Hanse Eckarta, vlastnícího  v Röslerově stavbě v srdci města obchod s parfumerií. Postupně kontaktujeme   všechna dotčená informační centra na obou stranách hranice. Kromě oficiálních inormačních center oslovujeme také  jiné oficiální i neoficiální registry. V Drážďanech upozornil webmaster odkaz zde na dvě Röslerovy stavby a současně jmenuje čtvr’t Kadiz, kde Rösler v té době  bydlel. V Berlíně je to server odkaz zde, na kterém najdeme také dvě stavby. Ovšem otázka, zda se jedná o našeho Emila Röslera.  Z německého Historického registru architektů “Historisches Architekteregister” Ulricha Bücholdta jsme konstruovali  hypotézu příbuzenských vztahů mezi Röslery, po jejím potvrzení se můžeme pochlubit spoluprací vkládáním nových dat do tohoto registru. Za informace děkuji i  Thomasi Bolwinovi  z Berlína, jehož architektonická kancelář vyhrála zakázku na přestavbu Tietzova obchodního domu.  Rád bych v tomto odstavci poděkoval dalším desítkám lidí z infocenter, městských a státních archívů a úřadů, zájmových skupinek a skupin. Spolupráce s nimi umožňuje přípravu dalších částí těchto stránek.

Za vstřícný přístup děkuji na tomto místě památkářům panu Mgr. Janu Peerovi z NPÚ v Ústí nad Labem a panu Petru Divišovi ze stavebního úřadu, úseku státní památkové péče v Rumburku,  našemu projektantovi, panu Ing. Davidu Dvořákovi a paní Marii Kráslové luštící záznamy starých dokumentů z matrik a podílející se na komunikaci s německými partnery, panu  Pavlovi Nossbergerovi z katastru nemovitostí a paní Gabriele Doušové z Rumburských novin. Na závěr děkujeme všem lidem zajímajícím se o historii města, s příznivým pohledem na svět, co věří ve vzkříšení budovy …