Od přestavby k znárodnění 1925 – 1945

Byl to právě Franz Henke, který pověřil (pře)stavbou budovy architekta Emila Röslera. Rösler měl sice svou kancelář v německém Plauen, ale k Rumburku a našemu kraji měl silné vazby, viz zde oddíl III. – Architekt Rösler. Zatím nepotvrzená tvrzení o záměrech přestavby začátkem století, popř. ještě v předválečném roce 1913, vedou k úvahám míry ovlivnění kubismem, čímž by se potvrdila slova, která jsme slýchávali už před převzetím, že totiž jsou jen dvě stavby tohoto druhu na světě, neboť údajně jedinou kubistickou kavárnou na světě má být pražská Grand Café Orient.

Proslechlo se i, že kavárna je kopií jedné kavárny v Paříži. Tedy opět nepotvrzená stopa vedoucí do kolébky kubismu. Zatím přijímáme zařazení do art deca, otázka ovšem je, do jaké  míry  podlehl architekt – který mimochodem ve svých pojednáních odsuzuje podléháním módním vlivům – stavbám českého vnitrozemí, kde projev art deco je silně kubizující, popř. rondokubismu, jež může reprezentovat tvar symbolické číše nebo kalichu u zdobných pilířů.

Při zařazování do stylu je si třeba ale uvědomit, že pravděpodobně mnohem více byl v této době Rösler ovlivněn německou architekturou, pro srovnání stylu porovnejme rumburskou kavárnu s Röslerovou stavbou  v Drážďanech na Leipzigerstrasse  210, která je již z roku 1899, nebo s Hanzovním domem v Plavně, postaveného roku 1910. Každopádně stavba zejména v našem kraji působí výjimečně.

Stavba je výjimečná i užitím železobetonu, donedávna uplatňovaného jen jako stavební materiál průmyslových staveb. Ve 20. letech nabývá ale tento materiál na popularitě.   Zajímavostí je, že pravděpodobným dodavatelem železobetonových dílů je firma Wähner, která se v 30.letech podílela na stavbě spodní části mostu a nábřeží v Ústí nad Labem.

V článku o kavárně Henke a jejím architektovi z doby otevření kavárny v roce 1925 (Rumburger Zeitung…) >ZDE< jsou uvedeni  i všichni, kteří se na kavárně podíleli: architekt Emil Rösler vedle samotné budovy navrhoval také její interiér, výklenek pro hudbu, který je srdcem celé budovy, provedla firma Franz Quaiser syn z Rumburku,  tato firma spolu s truhlářem Hentschelem z Krásné Lípy provedla i ostatní truhlářské práce dle návrhů architekta.  Zdobné prvky fasády vytvořil  ústecký sochař Ullrich, barevné zpracování  místností v přízemí od uměleckého malíře Hofmann – Stollberga, malířské práce v přízemí provedl pan Rentsch z Neugersdorfu, v patře pan Pilz z Rumburku, zbylé místnosti pan Kiesslich z Rumburku. Zednické a pokojové práce stavitelé Bräuer a Jäger. Pro úplnost uvádím již zmíněnou ústeckou firmu Wähner s železobetonem. Lustry byly dodány od pana Richtera z Jiříkova a pana Ludwiga z Varnsdorfu, potahy od pana Rengera z Kamenice, převlékárna od pana Laskeho ze Šluknova, polstrování od pana Abrhama ze Šluknova, topení od pana Preussgera z Krásné Lípy, parkety od pana W.Horna z Liberce. Z rumburských firem jsou ještě zmíněny: zámečnictví Kiesslich, truhlářství Lissner, elektrotechnik pan Liebich, sklenářství Tietze,  tapetář Wildner, kamnáři Wick a Gröschl, štukatéři Bär a Schicktanz a klempíř H. Vogis.

   

  

Modernizace a neustálé přistavování bylo motivováno také konkurencí se sousední Clignonovou vinárnou, tzv. Italkou. Budova Clignonovy vinárny je také z konce 18. století a Clignon ji kupuje roku 1910. Pamětníci vzpomínají, že ještě v patesátých letech 20. století sem chodili na jídlo, ovšem později vznikla z její přední části prodejna polotovarů a ze zadní části – v prostorách velkého sálu – sklad. Fotky Clignonovy vinárny z období první republiky: