Rumburk

I když se Franz Henke jr. narodil v Císařském u Šluknova, jeho život je spjat s Rumburkem.  V tomto článku zmíním podrobněji jen tři domy: dva domy, ve kterých provozoval  živnost a rodný dům jeho manželky. Domů spjatých s historií kavárny Venuše je ovšem v Rumburku více. Všem zjištěným se věnuji v článku „Rumburské vazby“ v I.bloku – Historie budovy, kde v záhlaví nalezneme i mapu dávající představu o tom, jak úzké tyto vazby mohly být. Na závěr uvádím místo posledního odpočinku jak Henkeho, tak i jeho konkurenta Clignona z Italské vinárny, která po válce vytvořila s Cafe Henke jeden celek.

Rumburk č.p. 22

V Rumburku Henke kupuje v roce 1893 objekt č.p. 22 (dodnes stojí pod katastrálním úřadem). V tomto objektu nejen bydlel, ale podle všeho spolu s otcem provozoval pekárnu. Nasvědčuje tomu majitel uvedený na sčítacích operátech z roku 1921, který byl také pekařským mistrem i svědectví pamětníků, kteří objekt jako pekárnu pamatují. I když od roku 1898 vlastní Franz Henke budovu č.p. 3 (dnešní Venuše), objekt č.p.22 vlastní až do roku 1906.

Rumburk č.p. 79

Naproti domu č.p. 22 se nachází objekt č.p. 79 (dnešní Dolní 5). Zde se narodila (nevím, zda je to týž dům) v rodině textilního továrníka Karolina Otto, se ktereou se v roce 1897 Henke oženil. Byla zde i továrna? Vedle jména Otto je dům spjat se jmény Kögler a  Krause (obě jména jsou i v Autoklubu) a Wenzel (stejné jméno má i babička Henkeho), což bude předmětem dalšího zkoumání. S autoklubem je pravděpodobně spjat i  sousední dům č.p.76, viz výše.

Rumburk č.p. 3

Dnešní kavárna Venuše. Nevím, kdy přechází pekárna z otce na syna, a pro shodnost jmen není pro mě zcela jisté, zda přenechal pekárnu č.p.22, nebo č.p. 3, která byla spíše kavárnou a cukrárnou. Z toho výplývají i nejasnosti, který Franz Henke budovu koupil. Jisté zatím je, že budovu č.p. 3 získává Franz Henke roku 1898 (půl roku po svatbě Franze Henkeho jr.- mohl to být svatební dar?) a přestavba je zahájena v březnu 1925 (den před nedožitými 80. narozeninami otce) a dokončena v říjnu stejného roku, tj. po smrti obou rodičů. 

Hrobka Henkeho rodiny v Rumburku:

Hrobka č. 312 ve IV. poli nad urnovým hájem, kde byl pohřben 7.6. 1945 Franz Henke slouží jako místo posledního odpočinku i pro oba jeho rodiče. Nejprve zde byla v roce 1920 pohřbena matka, o tři roky později (1923) otec. Dnes je bohužel bez náhrobku.

Údaje z matrik podnítily ještě jednu otázku k přestavbě, kterou snad dohledáme na stavebním úřadě: Co bylo v místech dnešní jídelny? Dnes se komplex skládá z objektů 3/20 – Venuše kavárna, 3/2 Venuše jídelna a 4/18 někdejší Clignonova vinárna, později prodejna polotovarů. V úmrtní knize je adresa obou rodičů Königstrasse 2 oproti Klostergasse 20 u Franze Henkeho juniora. Otázka tedy zní: Byly zde před přestavbou dva samostatné domy? Dnešní číslování i zápis v úmrtní knize tomu nasvědčují.

Hrobka Clignonovy rodiny v Rumburku:

Přímo naproti Pfeiferově hrobce v čele hřbitova leží hrobka Clignonovy rodiny. Zde jsou pochováni vedle obchodníka s víny a majitele Italské vinárny (objekt č.p.4) Antona Clignona (1879-1935) další 3 lidé.

Quido Clignon (syn, 1900-1923, 22 let, nemocná slinivka). Předčasné úmrtí syna nalézáme i u Henkeho, kterému zemřel syn na roce.

Manželka Josefa Clignon (1877- 1943), stejný ročník narození jako manželka Henkeho i Röslera.

Dále zde leží Marie Clignon (1855-1935), pravděpodobně matka, ale datum narození se zde rozchází s údaji ve sčítacích operátech, kde je uveden rok 1857.

Oba manželé i první syn pocházeli z oblasti Adine v dnes v severní Itálii. Ovšem v letech od roku 1815 území patřilo Rakousku a k Itálii se připojilo až roku 1866. Do Rumburka přichází manželé Clignonovi roku 1902 a u dalších dětí je uvedeno místo narození Rumburk.