Životopisná data Emila Röslera

1. Vlčí Hora, ER se narodil dne 31.12. 1874 v obci Vlčí Hora (dnes místní část Krásné Lípy), v domě č.p.70. Zde odkaz na matriku. Pocházel ze skromných poměrů. Spolu s rodiči bydlel nejprve v domě č.p.12.  otec byl punčochář a obchodník,  matka pomáhala otci  a starala se o domácnost. Byl jedináček a velký vliv na jeho formování měl úzký vztah s matkou, která často zastupovala cestujícího otce, ale také příroda, jíž byl dům obklopen. Bezstarostné dětství zastínilo neštěstí s nůžkami, při kterém přišel o zrak na pravém oku. Jeho nesmírná píle a zvídavost jej přivedly k nadprůměrným výkonům, takže od svých 10 let mohl studovat  na gymnáziu v dolnolužické Sorau. 

2. Sorau, dnes polský Žarow. Zde na místním gymnáziu Rösler studoval přibližně od svých 10 do 13 let.

3. Nový Bor 1887-8 (cca 13-14 let). Ještě před nástupem do učení prožil vlivnou etapu ve svém životě, a sice když pobýval pravděpodobně v letech 1887-8 na sklářské škole v Novém Boru. Zde se naučil zobrazování předmětů, projektování a užívání barev. Předpokládá se, že zde se také rozhodl pro svou další  stavebně-uměleckou  činnost. Na podzim roku 1888 měl nastoupit do učení na zedníka v Lubani, sem však nenastoupil.

4. Bunzlau in Schlesien, dnes polský Bolesławiec.  Od 1889 do 1891 byl  v učení u zednického a tesařského mistra Bergmanna v Boleslavci (tenkrát Bunzlau in Schlesien).  Vzdělání probíhalo střídavě: v letním pololetí praktické, zednické práce a v zimním období technické práce v kanceláři. Během učení mu však těžce onemocněl tatínek. Rodina se dostala do finančních problémů, museli prodat dům č. 12. Nevím, zda se stěhovali, dům č. 22 kupují v dražbě až roku 1906. Už nemůže nadále čekat podporu svých rodičů, sám si musí financovat živobytí a rodičům se snaží pokud možno ještě přispět.  V lednu 1892 ještě skládá zkoušky na zednického tovaryše, avšak jeho snům na pokračování ve studiu je konec. Domy s č. 12 i č. 22 stojí dodnes.

5. Drážďany – Od konce roku 1891 pracoval pro stavebního mistra Geyera v Drážďanech. V  lednu 1892 složil  ve Slezském Boleslavci zednické zkoušky. Nyní pracuje v Drážďanech. Mění práci v kanceláři za více placenou práci na stavbách a i při svém malém volnu studuje – jde dál za svým cílem…

6. Budapešť Koncem roku 1892 – ve svých necelých 18. letech –   putuje jako nádenní zedník a řemeslník z Drážďan přes Vídeň do Budapešti, kde se podílí na stavbě maďarského parlamentu. Z Budapešti vedla jeho cesta zpět přes Vídeň do Brna, východními Čechami podél Krkonoš  do Liberce, dále do Žitavy, Görlitzu, Berlína, Magdeburgu, Hannoveru a konečně opět do Drážďan. Zde od 24.7.1893 opětovně pracuje  jako zedník na různých stavbách.

7. Rumburk V období od ledna 1894 do srpna 1895 (19-20 let) pracuje jako kreslič u architekta Korbera v Rumburku. Zde mohl  být nablízku své mamince a nemocnému tatínkovi. Ten však ve věku pouhých 42 let dne 3.2.1894 umírá.  V době, kdy pracoval u Korbera, se seznamuje se svou budoucí ženou, Rosou Gutheimovou, viz Rumburské vazby.

8. Drážďany – Konecm roku 1895 se opět vrací do Drážďan. Ty svou stavební rozmanitostí a studijními možnostmi  vytvářely ideální podmínky pro jeho další profesní rozvoj.  Od 1. prosince 1895 začíná pracovat u architekta Fleischera a stále víc a víc se seznamuje s prací architekta. V této době vznikají na cestách mezi Drážďanami a domovem i jeho první skici, kterých za svůj život vytvořil stovky.  Po svatbě v Rumburku 1896 žila rodina v Drážďaněch. Zde se mu v letech 1897,1898,1899 a 1900  postupně narodili 3 dcery a jeden syn.  U architekta Diestela, u kterého pracuje do listopadu roku 1900, pracuje již jako architekt. (HY: 1907-1927 byl architekt Kurt Diestel profesorem drážďanské vysoké školy technické).

9. Freiburg Od roku 1900 panovala v Drážďanech stavební krize a Emil Rösler musel za prací daleko od domova. Od 1. března 1902 do 15.7. 1902 je zaměstnán u slavného freiburského architekta  Rudolfa Schmida.  Manželka čeká páté dítě a on se snaží  najít práci blíž rodině. Ještě dokončil samostatný stavební projekt bytového a obchodního domu ve Freiburgu a hurá do Plavna.

10. Plavno (1902-1954) Od 01.08.1902 do 01.10.1904 je v Plavně zaměstnán u architekta Oscara Kesslera.  Z Plavna se stává velkoměsto a je zde plno pracovních příležitostí. V roce 1904 se osamostatňuje a zakládá svou vlastní architektonickou kancelář. Někdy do roku 1904 sem stěhuje i celou svou rodinu. Ve svých začátcích nachází společenské kontakty v uměleckých a badatelských kruzích. V roce 1907 spoluzakládal Spolek „Vogtlandských umělců a spisovatelů“ a přes velkou vytíženost si našel čas i k badatelské činnosti. Ještě v předválečném období získává zakázku na stavbu Hanzovního domu a Tietzova obchodního domu. Na Tietzův obchodní dům pak navazuje jeho kancelář na Poštovním náměstí 8 propojená s bytem na Forststraße 1 (rohový objekt). To je také poslední adresa Emila Röslera. 

Zkameněliny objevené při hloubení základů Tietzova obchodního domu v něm probudily zájem o geologii a mineralogii. Rösler se stává iniciátorem geologických kurzů a geologického sdružení. Zájem o geologii jej vedl i k mnohým výletům do geologicky zajímavých oblastí.

Od roku 1912  spoluvydával  vlastivědný měsíčník Vogtlandských umělců „Vogtland a jeho okolí“. Tento časopis byl označován za nejhodnotnější vlastivědný časopis v Německu. Jeho vydávání podobně jako stavební činnost však přerušila 1. světová válka.

Rok 1918 byl pro něho obzvlášť smutný. V červenci mu na Vlčí Hoře umřela maminka a v říjnu přišel o svou vlast Rakousko-Uhersko.  V roce 1919 organizuje v mimořádně zubožené poválečné Vídni,  někdejší metropoli  Rakouska-Uherska, zotavující pobyt v Sasku pro přibližně 1400 tamních dětí. Poválečné Německo je zmítáno krizí, v níž ER přichází o větší část svého naspořeného majetku.  Také stavební činnost byla spíše skromnější. Röslerovi tím ubylo spolupracovníků, čímž byl vystaven větší zátěži. 

Kolem roku 1926 kupuje pozemek o rozloze cca 4500 metrů ve Staré Jocketě. Na této zahradě se dvěma zahradními domky aktivně odpočíval hlavně o letních víkendech. Zde také studoval,  psal přednášky pro různé  spolky nebo dělal náčrtky ke svým stavbám. Zahrada ale omezovala jeho cestování, spojené se skicováním, mineralogií a jinými oblastmi zájmu. Přibližně od roku 1932 si jako kompenzaci ztracených aktivit nachází novou vášeň: zkoumání předků a domácí české historie.

Od roku 1933 každoročně při vánočních rodinných oslavách dětem věnoval vlastnoručně zhotovený svazek rodinné historie s kopiemi fotek a starých dokumentů opředený komentáři. Badatelská činnost sloužila jako také jako záminka pro to, aby mohl při svém nedostatku volného času pobývat ve svém rodném kraji. Své předky sepsal až do 16. století! Bohužel zkoumání rodinné historie byla po skončení druhé světové války v poválečném Československu nepřijatelná, takže se o to víc věnuje opět skicám Vogtlandska a Duryňska. Nakreslil stovky skic, aniž bychom dnes věděli, kde zůstaly  originály. 

Za druhé světové války byla výstavba nových budov nahrazena budováním krytů a technické podpory. Bohužel nové stavby nepřineslo ani poválečné období, kdy byly v Plavně odstraňovány následky amerického bombardování. Tou dobou se Rösler podílí např. na opravě někdejšího Titzova obchodního domu.

Architekt Emil Rösler byl do konce svého života velmi činný. Byl váženou autoritou, organizátorem společenského života, ale i recesistou spolku Schlaraffia. Přes jeho četné zájmy byl však především architektem.

Zemřel dne 8.prosince 1954 v Plavně, krátce před dovršením svých 80.narozenin. Na mnoha místech zejména v Plavně a okolí zanechal trvalé svědectví svého stavebního umění, o tom ale v následujícím oddíle „Röslerovy stavby“.