Úvodem

Seznam staveb Emila Röslera dosud není ukončen. Dle níže uvedených pramenů jsem se pokusil navázat na stávající seznamy, stavby lokalizovat a následně podle místa strukturovat jako výlety. Facebooková skupina „Výlety za stavbami ER“ pak bude nejen inspirací k výletům, ale i platformou pro další zkoumání Röslerových staveb.

Prameny

I. Ze stohu podkladů pro zkoumání, které mi předal Röslerův vnuk Armin Adler, se k architektonické činnosti váže:

1) Soupis realizovaných staveb architekta Emila Röslera (dále jen P1) (Verzeichnis ausgeführter Bauten von Architekt Emil Rösler Plauen i./V., Postplatz 8). Soupis očividně čerpá z referenčních staveb, takže se z velké míry shoduje s přílohou k dopisu Hansi Krebsovi (P6), viz níže. Vzájemným porovnáním (P1) a (P6) objevíme mnohé rozdíly se svou výpovědní hodnotou. Jak Armin Adler upozorňoval, seznam není úplný. Zkoumáním vyšlo najevo, že v Seznamu zcela chybí období před založením vlastní kanceláře.  Soupis v plném znění zde:

2) Dědeček architekt.  Tak jsem nazval životopis Emila Röslera sepsaný jeho vnukem Arminem Adlerem. Zde nejen pochopíme důležitost, jakou pro Röslera měly některé stavby, jakými byly např.  Hansa a Tietzův obchodní dům v Plavně nebo Německé kasíno v Praze, ale nalezneme zde i indicie k odhalení staveb, které nejsou v referenčních seznamech. Tyto indicie v podobě např.  zmínky o architektovi Diestelovi nebo o freiburském projektu pak dokreslují zápisy v pracovní knížce a posudky, které jsem zařadil do příloh. Dědeček architekt bude samostatnou částí připravované knihy.

3) Cesta do Budapešti… Ta Ještě nikterak neodráží architektonickou činnost. Je o putování zednického tovaryše Emila Röslera a sbírání jeho prvních zkušeností – mj. i na stavbě maďarského parlamentu! Také ona bude tvořit samostatnou část připravované knihy.

4) Soubor vybraných fotek realizovaných staveb (dále jen P2) (Sammlung ausgewählter Fotos von ihm verwirklichter Bauten). Fotky z tohoto pramene jsem přiřadil k jednotlivým stavbám v oddíle „Výlety za stavbami Emila Röslera“.

5) Výběr návrhů pro referenční účely, tištěnými  i jako pohlednice (P3)  (Sammlung von ausgewählten Original-Entwurfszeichnungen in perspektivischer Darstallung, reproduziert für Referenzzwecke (auch als Postkarte gedruckt). Návrhy jsem přiřadil jednotlivým stavbám v oddíle „Výlety za stavbami Emila Röslera“.

6) Sbírka fotografických desek vybraných a uskutečněných staveb (dále jen P4) (Sammlung von Fottoplatten ausgewählter und verwirklichter Bauten) je k dispozici jen v textové části a díky své neúplnosti přináší mnohé nejasnosti. Skládá se z následujících částí a najdete je také v přílohách pod (P4abc).

a) Účast na soutěžích, přibližně mezi lety 1904-1925 (dále jen P4a)         (Aufstellung vorhandener Fotoplatten I. Teilnahme an Wettbewerben, etwa im Zeitraum 1904-1925).

b) Návrhy (vyobrazení) realizovaných staveb (dále jen P4b) (Entwurfszeichnungen (Ansichten) verwirklichter Bauten)

c) Fotografické desky realizovaných staveb (dále jen P4c) (Fottoplatten ausgeführter Bauten).

Soupis (P4a,b,c) zde:

II. Internet

Internetové zdroje označuji souhrnně (P7). Fulltextové vyhledávače brzy přinesly nejen předmět hledání, ale často i specializované stránky. Z nich v první řadě zmíním adresáře. Z jejich pomocí jsem podle jména a profese v (P1) brzy našel v dané obci ulici s číslem domu. Porovnáním jednotlivých ročníků pak vzešel rok vzniku stavby. Také internetové seznamy památek jsou plny Röslerových staveb, byť v drtivé většině bez uvedení autora.  Röslerovi zákazníci byli mnohdy významnými osobnostmi, jejichž stopy se často v daných městech dochovaly i do dnešních dní. Vedle našeho Franze Henkeho, zmiňme např. malíře Söllnera nebo Geipela v Aši.

Fulltextové vyhledávání mě navedlo i na různé databáze, specializované stránky, knihy nebo diplomové, popř. jiné práce přinášející cenný kontext a další odkazy. Příjemným zpestřením v zaplňování bílých míst je výzkum skrze sociální síť Face Book, na které jsem založil již v úvodu zmíněnou  skupinu „Za stavbami ER“. Internet přinesl i kontakty na různá muzea, informační centra, archivy, úřady, redakce a vůbec na plno zajímavých lidí, se kterými jsem měl to štěstí se setkat, nebo si alespoň vyměnit pár informací.

Byl to internetový vyhledávač, který při hledání architekta Röslera drobnou poznámkou k Brettschneiderově vile nalezl ředitele sokolovského muzea Ing. M. Runda. Ten mě navedl na plavenské muzeum, kde mi dali kontakt na Röslerova vnuka. Na internetu byl zveřejněn i Röslerův dopis Hansi Krebsovi s přílohami staveb, apod.

Charakteristika staveb

Čas a místo

Z životopisu (přeloženo pod názvem Dědeček architekt) se dovídáme, že jako architekt už pracoval u architekta Diestela v Drážďanech. Ten ho zaměstnával do roku 1900. Jelikož byl činný do konce svého života a zemřel koncem roku 1954, máme zde více jak půl století tvorby. Ukazuje se, že navrhl asi 150–200 staveb. Stávající seznamy nejsou úplné a dohledat musíme především drážďanské začátky. Drtivou většinu jeho staveb pak najdeme v Plavně a jeho okolí, kde působil od roku 1902. Tím okolím je i Ašský výběžek! Ojediněle se naskytnou zakázky daleko od domova, např. italský Turín, bosenská Banja Luca nebo rumunský Segešvár.

Odraz doby v Röslerových stavbách

S rozmachem průmyslové velkovýroby je spojen rozkvět továren, obchodních domů i bank. Velkou skupinu tvoří vily, jejichž majiteli byli opět továrníci, ředitelé továren a bank, ale i bytové domy, nejednou financované továrníky pro jejich zaměstnance. Bytové domy obecně bývaly často spojeny s nějakým tím obchůdkem. Přelom století lze považovat i za vrcholné období kaváren, tehdejších kulturních center. S kavárnami a restauracemi bývaly spojeny i počátky kin. Vždyť první filmovou projekci, označovanou za počátek kinematografie, provedli bratři Lumiérové koncem roku 1895 právě v pařížském Grand Café. Stravovací zařízení bývala spojena i s ubytováním. Konec první světové války se odrazil v Röslerově tvorbě výstavbou levných domků pro navrátilce. Rozpad R-U znamenal i výstavbu krematorií, neboť tento druh pohřbívání byl do té doby zde zakázaný. Zatímco meziválečné období – navzdory nepříznivému hospodářskému vývoji v Německu, který vyústil v hyperinflaci v roce 1923 – navazuje na předválečný vývoj. Druhá světová válka, která znamená opět stagnaci ve stavebnictví, avšak v jejím závěru bylo Plavno natolik rozbombardováno, že poválečný vývoj až do Röslerovy smrti byl nesen jen ve znamení jeho oprav. Vedle staveb spjatých s rozvojem průmyslu nezapomeňme na jeho hasičské zbrojnice, sály, garáže, školy, kolonádu, strážní věž. Navrhoval i radnice, úřední a administrativní budovy.

Znaky Röslerových staveb

V seznamu památek je naše Café Henke označeno za projev art deca. Dlouho jsem si pohrával s myšlenkou, proč by to nemohl být kubismus? Byla to lákavá představa, když pražská kavárna Grand Café Orient se pyšní tím, že je jedinou kubistickou kavárnou na světě. Kubismu nahrávalo i to, že české art deco má mít silně kubizující charakter. Byť Rösler je spjat spíše s německým prostředím…

Vedle art deca, popř. modernismu (tak se art deco mělo nazývat do 60. let předešlého století a oba pojmy existují souběžně dodnes) najdeme pro styl jeho budov označení secese, neoklasicismus, a v jednom případě dokonce i ten kubismus!

Uvažoval jsem i o neoklasicismu. Zdobné prvky jsou zřetelně inspirovány antikou a na jeho budovách je najdeme už před první světovou válkou. Lze tady u Röslera vypozorovat posun od neoklasicismu k art decu? Art deco se sice odklání od historismu a tradice,   je však často inspirováno cizími motivy (Orient, Řecko,Řím, Egypt, mayské umění, …), které přetaví v moderní zpracování. A Röslerovy stavby byly díky novým stavebním formám (např. využití železobetonu) a některým technickým vymoženostem (např. užitím výtahů) v době svého vzniku považovány za velmi moderní! Nejsem žádný historik architektury, nechávám proto pro Vás tuto otázku dokořán otevřenou.

Programově se Rösler snaží vycházet z místních tradic, a je tak zařazován do architektury Heimatstilu, viz níže úryvky z knihy o tomto směru. Výmluvná je i jeho přednáška z Plané roku 1931 uveřejněná v Egerer Zeitung, jejíž překlad jsem stáhnul z velmi zajímavé diplomové práce Simony Markové nazvané Architektura v Chebu v letech 1900 – 1945. I když jeho stavby mají ladit s okolním prostředím, nesplývají s ním, nýbrž mu – a to často na nárožích nebo jiných exponovaných místech – dominují. Důležitým znakem jeho staveb je bohatě zdobená fasáda využívající klasicistních motivů: pilastry zakončené lotosovou hlavicí, která v různých obměnách nebo alespoň v příbuzných tvarech prostupuje celou budovou i s jejím interiérem, který architekt obvykle sám navrhoval, a to včetně např. židlí a výmalby, čímž dosáhl pozoruhodné jednoty celku. Sloupy v interiéru pak pomáhají členit větší plochy, které bývají prosvětlené vitrážemi, nebo alespoň světlíkem. Zejména u honosných vil bývají stěny, schody a zábradlí z dřevěného masívu s četnými uměleckořemeslnými prvky.

Z dalších znaků jmenujme: zdobenou hlavní (korunní) římsu, arkýře, oblouková okna v přízemí nebo starověký motiv spirály (tzv. voluty). Antikou a exotickým prostředím bývají inspirovány i figurální motivy odkazující na uživatele budovy.

Lubomír Zeman, Jan Konůpek a kol. : Heimatstil – Architektura ve službách vlasti a národa (úryvky)

Simona Marková: Architektura v Chebu v letech 1900 – 1945, úryvky (zde překlad Röslerovy přednášky)

Galerie ústředního motivu – „lotos“ a tvary příbuzné  

Podobně jako na klasicistních budovách po vzoru antiky sloupy, popř. pilsatry zdobí lotosová, papyrová aj. hlavice najdeme patrně lotos na fasádách Röslerových budov. Tento motiv, popř tvary příbuzné pak prostupují celou budovou. Také střecha Café Henke se svými věžičkami by mohla představovat symbol otevřeného květu.